Tkanivem duše je tekutina vyvěrající nachovou záplavou
z rány vyryté jako přísaha; napájí říční koryto krvavou mlhou
Tyto paže bylo předurčeno ztratit! Osekat, utít a zapomenout
Podstatou času je šepot, jenž odráží se ozvěnou nad onou záplavou
Je písní, která zní od kmene ke kmeni, nese se skrze každou sebenepropustnější větev
O těchto větvích bylo řečeno, že budou ztraceny! Poničeny, obnaženy a zlomeny
Země tělu, tělo lesu, odhoď ty údy do proudu
Tělo lesu, les kameni, vhoď ten kámen do vody…
(Agalloch, Ashes Against the Grain: Limbs, 2006)
—
Voda rozlévá všeobjímající paže okolo kamene
Rozklad odkapává z neklidné prázdnoty, v níž formuje se led, končí se život
Kámen se noří do krvavého proudu, pohlcen
nachem proudícím z ebenově temné rány, tvoří meandry
Má oběť dává sbohem řece vzpomínek… gestem, které vše ukončí
Rudí ptáci vylétají z mých ran a vracejí se jako padající sníh
pokrývající krajinu; proháněny větrem, křídla bez těl
Sníh, hořké sněžení
Přeješ si zemřít v jejích bledých pažích, tak krystalických, proměnit se v oslavnou píseň ticha
v duši horských ptáků, propadáš
kaskádovitou bledostí bezduchého peří
Sníh padá a kupí se na bílou horu, kde zemřeš a ztratíš se v tichu
(Agalloch, Ashes Against the Grain: Falling Snow, 2006)
—
Bolestné ticho a vítr odrážející
sinavou ódu tvého těla, mrazivou pevnost krve a věků
S planoucím nebem nad sebou, ledem v srdci
mizíš mi v citadele konce všech časů
v níž odpočívá smrt sníc o tvé skryté bolesti
Nikdy nebylo takové ticho jako nyní
Nikdy tak oslavná píseň znovu nezazní
(Agalloch, Ashes Against the Grain: Fire Above, Ice Below, 2006)
—
Polární záře proplouvá éterem
Smaragdový plamen jizví noční oblohu
Jantarové výrony slunce
nepodobají se mořským vlnám
ani nekonečnému horizontu ledu
Polární záře proplouvá éterem
Smaragdový plamen vykresluje soumrak
Heidrun krvácí zlatavým nektarem
při východu slunce i měsíce
Vlci půlnoci dohlížejí na úsvit
Solstafir!!!
(Agalloch, Ashes Against the Grain: Not Unlike the Waves, 2006)
—
Lidský bůh selhal
Naše pevnost plane navzdory hroutícímu se nebi
Sežehnutí ptáci vylétají z trosek a vracejí se jako městnající krev
Krví zbrocení opeřenci vrší se umírajíce, naplňují proud
Lidský bůh selhal
a všechny naše stíny nejsou než nechtěným popelem
(Agalloch, Ashes Against the Grain: Our Fortress Is Burning… II — Bloodbirds, 2006)
